PŘÍBĚH

 

John Chaser, hlavní hrdina hry, se na začátku probouzí z bezvědomí na palubě vesmírné stanice HMS Majestic a na nic si nevzpomíná. Neví kdo je, kde se tu vzal ani proč po něm jdou nepřátelští vojáci, kteří stanici právě ve stejný okamžik přepadli. Jeho jedinou šancí na přežití se stává útěk před pronásledovateli a honba za odhalením pravdy o vlastní minulosti. To ho zavede do nejrůznějších míst na Zemi i mimo ni, aby nakonec stanul před hrozivou skutečností, která mu konečně zodpoví všechny jeho otázky.

Spletitý příběh hlavního hrdiny, v němž od samého začátku pátráte po jeho ztracené identitě a přitom se snažíte přežít, však ve skutečnosti nezačíná na palubě vesmírné stanice, ale již mnohem dříve. Předchází mu totiž dlouhý řetězec mnoha významných událostí, které ovlivňují osudy všech důležitých postav a nakonec vedou k jejich nevyhnutelnému propojení. Na první pohled banální zápletka tak získává mnohem hlubší souvislosti, jejichž význam je odhalen až na úplném konci.

 

Nedávná minulost

Když v roce 2036 zástupci 34 největších firem z nejrůznějších oblastí zakládali Marťanské Konsorcium Marscorp, nikoho v tu chvíli ani nenapadlo, jaké monstrum se jim podaří stvořit. Konsorcium bylo původně založeno za úkolem přeměny Rudé planety na planetu Modrou. Nicméně poté, co byl hlavou představenstva zvolen ambiciózní průmyslník Samuel Longwood, se firma změnila v temný a tajnosnubný kartel. Za přispění tiché podpory všemocných Spojených národů se Konsorcium nakonec stalo nástrojem pro ovládnutí Marsu a jeho obyvatel.

Ti nebyli nikdy spokojeni s tím, že se o jejich osudu rozhodovalo v New Yorktonu (slangové jméno městského konglomerátu New York - Trenton). Zpočátku nadvládu Konsorcia na Marsu vítali a mnozí si dokonce mysleli, že je Longwood povede na cestě k nezávislosti Rudé planety. Mnozí za tuto naivní ideu však zaplatili životem. Marťanská policie a Longwoodovi tajní agenti nelítostně pronásledovali kohokoliv, kdo veřejně podporoval nezávislost Marsu.

Původně široké hnutí se tak scvrklo na malou skupinku odhodlaných separatistů vedenou bývalým univerzitním profesorem Grahamem Castorem. V tomto muži, kterému jeho soudruzi říkají "Velitel Castor", vidí někteří bojovníka za svobodu a jiní zase trn v patě, který je potřeba vytrhnout. Castor totiž vytvořil propracovanou síť bojovníků za svobodu, založenou na komplikovaném systému oddělených buněk, takže se celá síť vlastně téměř nedala objevit. Tím, že obnovili starodávný systém mrtvých schránek a kurýrů, se separatistům podařilo udržet vzájemnou komunikaci v utajení.

Longwood viděl, jak se jeho lidé stále honí jen za stíny a rozhodl se proto přijmout krutá represivní opatření, která zasáhla každého, kdo byl alespoň trochu podezřelý ze spolupráce s Castorem a jeho organizací. Stovky lidí zmizely beze stop, mnoho dalších stanulo před protiteroristickými tribunály Spojených národů a bylo odsouzeno k mnoha letům vězení. Takto kruté represálie zapříčinily neméně rozhodnou reakci ze strany separatistů. Do té doby se umíněný Castor odmítavě stavěl k masovým útokům proti zájmům Konsorcia.

V této zoufalé situaci, kdy krvavá odveta střídala odvetu ještě krvavější, pověřil generální tajemník Spojených národů Webster Jones vysokého důstojníka agentury UNIA (United Nations Intelligence Agency - zpravodajská služba Spojených národů) Scotta Stonea, aby Konsorciu pomohl se projednou a provždy zbavit separatistické hrozby. V boji proti Stoneovi a jeho zabijákům však stála dobře organizovaná Castorova síť - tichý, ale neústupný odpor utlačované populace, a také jistý John Chaser...

 

Deník Victorie Longwoodové

* 13. května 2044 - Můj milý deníčku, zítra má můj tatínek narozeniny. Nakreslím pro něj obrázek jeho planety. Jsem si jistá, že se mu bude určitě líbit. Doufám, že se ty hrozné věci, co se děly minulý rok, nebudou opakovat. V televizi jsem viděla nějaké ošklivé otrhané lidi, kteří byli zlí na tatínka. Křičeli, že ho zabijí. Potom přišli ti hodní pánové z ochranky, ti, kteří mě vozí do školy, a poslali televizní štáb pryč. Pak začal ten největší ohňostroj, co jsem kdy viděla. Nejkrásnější byly ty zelenomodré rachejtle, které se vždy rozprskly a pištěly. Mojí sestře se líbily ty oranžové, ale ona je ještě malá a neví, co je hezké. Nepochopila jsem, proč ohňostroj začal o hodinu dříve, než bylo plánováno. Moje vychovatelka Sára říkala, že to bylo proto, aby zamaskovali střelbu v ulicích.

* 14. května 2044 - Mám novou vychovatelku! Jmenuje se Tereza a je na mě moc hodná. Hráli jsem si spolu celý den v tom velkém parku na 45. podlaží našeho domu. Večer půjdeme na oslavu tátových narozenin. Strejda Scott tam bude taky. Je to tátův přítel. Táta ho má rád, protože, jak vždycky říká, kdyby ho neměl, musel by si ušpinit ruce. A špinavé věci, ty táta nemá rád. Mám strejdu Scotta ráda, protože mi vždycky nosí dárky ze svých služebních cest.

Můj milý deníčku, musím se ti pochlubit, jaké mám na dnešní tátovu oslavu krásné šaty. Jsou překrásné. Vypadám v nich jako princezna! Legrační pán z Paříže udělal šaty pro mámu a malou Claire, ale moje jsou stejně nejlepší.

* 15. května 2044 - Oslava byla nádherná! Tátovi se obrázek moc líbil. V televizi jsem viděla plno pěkných lidí, jak stojí na náměstí a vykřikují: "Ať žije pan Longwood!" Nepochopila jsem ale, proč se nikdo nesmál, když byli všichni tak šťastní. Všichni milují mého tatínka! Je mi líto, že nepřišel strejda Scott, ale tatínek říkal, že byl právě na služební cestě. Až se vrátí, určitě mi přinese nějaký pěkný dárek. Každému jsem se v mých nových šatech moc líbila, tedy kromě Doroty Fowlerové, se kterou si nehraju. Záviděla mi a řekla, že v nich vypadám jako vandrák. Nevím, co to slovo znamená, tak jsem se zeptala mámy a ona mi řekla, že se o to postará.

* 16. května 2044 - Prázdniny na počest tátových narozenin skončily a já musím jít znovu do školy. Táta pro mě a Claire postavil v západním křídle našeho domu školu. Všichni naši kamarádi tam chodí taky. Jen Dorota Fowlerová dnes nepřišla. Cindy mi říkala, že prý byl Dorotin táta povýšen a dělá teď šéfa policie na Phobosu a ona chodí do třídy s patnácti dalšími dětmi. Ble!

* 17. května 2044 - Táta se zlobí. Strejda Scott se vrátil ze své služební cesty, ale nic mi nepřivezl. Už ho nemám ráda. Táta mu řekl, že se musí nakonec postarat o Chasera. Je to od něj moc hezké, že se tak stará o cizí lidi. Nemůžu ale pochopit, proč tolik lidí, co se schovává, si od něj nechce nechat pomoct. Moc hezky se o nás stará. Taky se může postarat o strejdu Chasera a i o strejdu Castora. Táta říkal, že prý je strejda Castor zlý a dělá zlé věci. Nejspíš ho nikdo nemá rád. Kdyby se o něj táta postaral, nedělal by už Castor zlé věci. My je taky neděláme, protože nás táta má rád.

* 18. května 2044 - Můj milý deníčku, neříkej to nikomu, ale nemohla jsem minulou noc spát, a tak jsem vstala, vyšla jsem z pokoje do haly, a tam jsem uviděla strejdu Scotta a mnoho dalších pánů, které neznám. Byli oblečení v černých kostýmech a na hlavě měli masky. Nejspíš šli někam na maškarní. Táta tam byl taky, ale nikam s nimi nešel. Nastoupili do velkého auta, a byli pryč. Nikdy jsem takové auto neviděla. Nebylo tak pěkné a zářivé jako naše. Bylo ošklivé a špinavé a trčely z něj trubky na všechny strany. A taky nemělo zapnutá světla.

* 19. května 2044 - Brzo ráno se strejda Scott vrátil ve svém autě. Byl celý špinavý od toho rudého prachu, co je za městem. Po cestě na maškarní se určitě nabourali a museli opravovat auto. Vsadím se, že to bylo kvůli tomu, že neměli zapnutá světla! Táta byl při snídani moc šťastný a řekl mámě, že se strejda Scott postaral o strejdu Chasera. Už mám strejdu Scotta zase ráda. Přestože mě nevzal s sebou na maškarní, postaral se o strejdu Chasera a táta je zas šťastný!

 

 

Copyright © chaser.cz 2011. Všechna práva vyhrazena.